Vybíráme notebook: superlevné patnáctky do dvanácti tisíc s daní

Začneme takovou malou anekdotou. Na začátku ledna jsem ze zvyku otevřel nabídku jednoho českého eshopu, že se podívám, co se u nás začalo v poslední době prodávat. Seznam zboží byl standardně nastavený na vzestupné řazení podle ceny a tudíž se mi jako první zobrazily ty úplně nejlevnější modely. A utrpěl jsem (pravda, mírný) šok. To, že ceny levných patnáctipalcových notebooků jdou neustále dolů, je jasné asi každému, ale že se nový, plně funkční notebook prodává za 7 200 korun včetně DPH (sice bez systému, ale od toho máme Ubuntu), mi přijde fascinující.

Netbooky tím v podstatě ztrácí smysl, protože se prodávají za ceny okolo pěti tisíc. Rozdíl 2 000 korun už přestává být u zařízení, které v pohodě vydrží tři roky, podstatný, a rozdíl v pohodlí uživatele je neuvěřitelný. Teď mám na mysli rozměry klávesnice, touchpadu a především úhlopříčku a rozlišení displeje; na rozlišení 1024 × 600 bodů, které se na netboocích stále vyskytuje v majoritní většině, se prostě dlouhodobě pracovat nedá.

Extrémně levný patnáctipalcový notebook má na druhou stranu samozřejmě i nevýhody oproti miniaturnímu netbooku. V prvé řadě jsou to samozřejmě rozměry a především hmotnost; netbook je lehoučký a nacpete jej kamkoliv, patnáctipalcový notebook už těžko. Běžný 15,6‚Ä≥ počítač dnes navíc váží okolo 2,5 kg a napájecí adaptér, bez kterého se neobejdete (výdrž na baterii bývá obvykle tak tři hodiny) vám obvykle přidá dalšího půl kila. To představuje problém pro studenty, protože nosit tohle na zádech, nebo dokonce přes rameno každý den není úplně legrace. Existují i lehčí varianty, jako nedávno recenzovaný Sony Vaio SE, jenže ty jsou zase v úplně jiné cenové kategorii.

Nečekejte zázraky

Pokud se rozhodnete ušetřit a pořídit si patnáctipalcový notebook do dvanácti tisíc (to je hranice, kterou jsme si pro účely článku určili), musíte samozřejmě počítat s tím, že výrobce bude šetřit, kde se dá. U naprosté většiny notebooků v této cenové hranici se objevují integrované grafiky, všechny mají pomalé procesory jako AMD E-350 či Intel Celeron B800, Pentium B940 a starší Pentium P6200. Při pohledu na frekvence především Intelovských procesorů by si málo znalý potenciální kupec monžná řekl, že budou výkonné - třeba to Pentium B940 běží na frekvenci 2 GHz, což zní jako dost. Zdání ale klame a tyto procesory třeba ani nepodporují HyperThreading a spoustu dalších pokročilých funkcí, které moderním procesorů pomáhají s výkonem. Jejich TDP (tedy zjednodušeně řečeno spotřeba) navíc také bývá vyšší než u úspornějších a dražších procesorů, takže vám zvládnou vycucnout baterii během pár hodin i pokud má relativně vysokou kapacitu.

Pokud váš kandidát vypadá takto, zašli jste s cenou moc nízko (projekt One Laptop Per Child)

Na druhou stranu zpravidla dostanete docela velký disk (mezi 320 a 640 GB), který ale bude ve většině případů dost pomalý. 4 GB paměti jsou dnes naštěstí opravdu levné, takže kromě těch nejnižších z nejnižších modelů, které nabízí jen dva gigabajty, dnes nebudete o slušnou RAM ochuzeni. Jinak se ale opravdu připravte na slabé procesory a integrované (případně diskrétní, ale opravdu lowendové) grafiky, na kterých si nic nezahrajete, protože mají výkon tak na deset let staré hry a ty zase na moderních systémech často odmítají běžet. A na konverzi videa nebo úpravu fotek taky radši zapomeňte, pokud nemáte nekonečnou trpělivost.

Šetří se také na displejích, takže se bez výjimky potkáte s rozlišením 1366 × 768 bodů a TN panely s prachmizernými pozorovacími úhly. Naštěstí je dnes levnější vyrobit LED podsvícení než starší CCFL, takže aspoň toho se nemusíte bát. Jinak se ale paradoxně můžete klidně potkat s displejem stejným jako v notebooku s dvojnásobnou i vyšší cenou, protože na tomto výrobci šetří téměř v každé cenové hladině s tím, že si toho stejně málokdo všimne. Nízké rozlišení sice samozřejmě není žádné terno, ale vzhledem k ceně se dá odpustit a stále je to stokrát lepší, než desetipalcové displeje u netbooků.

A nakonec tady máme zpracování. U notebooků do dvanácti tisíc ani nepomýšlejte na nějaké kovové díly nebo kdovíjak pevné zpracování. V tomto segmentu beze zbytku platí, že dostanete to, za co zaplatíte, a je nutné mít na paměti, že jste nezaplatili nijak zvlášť hodně. Dostanete tak až na naprosté výjimky zpracování z levných plastů, nijak zvlášť dobré chlazení a chudou konektorovou výbavu - u nejlevnějších modelů obvykle chybí i digitální video výstup (HDMI či DisplayPort) a USB 3.0 či podobné rychlé datové rozhraní.