Obrazových výstupů je hodně, liší se od sebe jak kvalitou přenosu, tak dodatečnými schopnostmi (současný přenos zvuku, podpora HD rozlišení atp.). Najít ten optimální či (bohužel) jediný možný není nic složitého, u moderních notebooků se soudobými technologiemi a velkou LCD televizí uspějete takřka určitě. Pojďme si představit první výstup, kterým disponují snad všechny notebooky, které jsem měl možnost vidět.

S-Video – Separate Video

Nejběžnější výstup, který je snad na všem. Mnoho notebooků disponuje bohužel výhradně tímto analogovým výstupem a o digitální kvalitě si můžete nechat pouze zdát. S-Video má každá klasická grafická karta, kamery tímto rozhraním disponují rovněž.

Nevýhody tohoto rozhraní jsou dvě: přenos video signálu je pouze analogový a přes jeden kabel nevyvedete zvuk. S-Video podporuje standardní rozlišení PAL a NTSC, s HD si neporadí. Do budoucna bude pravděpodobně nahrazeno digitálním rozhraním DVI (které již dnes podporuje většina grafických karet a lze se s ním setkat i u mnohých notebooků).

D-Sub – D-subminiature

Starý a dnes již nepříliš využívaný standard. Většina z vás se pravděpodobně setkala s variantou DE-9, kterou stále ještě využívají levné monitory a starší grafické karty. Stejně jako u S-Videa, i tady je přenos pouze analogový a nutno podotknout, že (podle mého názoru) dost nekvalitní (nestabilita obrazu, špatná čitelnost písma, duchové). Neumí vést zvuk!

D-Sub někdy můžete nalézt pod pojmenováním „VGA“, jedná se o tu samou věc. Výskyt na noteboocích je zhruba stejný, jako u S-Videa, tedy na některých můžete nalézt rozhraní výše, na některých právě D-Sub. Už z principu fungování (analogového) je D-Sub na ústupu a již v mainstreamu takřka vymizel.

DVI – Digital Visual Interface

Kdysi hudba budoucnosti, v současnosti běžná věc. DVI mají všechny moderní grafické karty a i většina monitorů. Přenos videosignálu je konečně digitální, díky čemu je obraz buď perfektní, nebo kostičkovaný (pixelizace), či nejede vůbec. Na noteboocích s dedikovanou grafickou kartou se obvykle dá najít, integrovaná řešení se zatím DVI víceméně brání. Ani toto rozhraní neumí vést zvuk.

Přes jeden DVI výstup protlačíte až HD rozlišení 1920 × 1080 obrazových bodů (či 1920 × 1200 pro 24" monitory, abych byl úplně přesný) o obnovovací frekvenci 60 Hz. DVI se dělí na tři typy: DVI-D (pouze digitální signály), DVI-A (jen analogové signály, kompatibilní s D-Sub) a DVI-I (digitální + analogové signály). Nejuniverzálnější je logicky DVI-I a setkáte se s ním nejčastěji (je zobrazeno na obrázku výše).

HDMI – High-Definition Multimedia Interface

Moderní a nejdokonalejší, to je HDMI. Přes HDMI můžete vést videosignál až do kvality 1600p (možná i výše), přenos je digitální. Jako jediné rozhraní vám umožní vyvést současně i zvuk po jednom kabelu, což je další příjemná vlastnost. Podporované zvukové formáty jsou LPCM, Dolby Digital, DTS, DVD-Audio, Super Audio CD, Dolby TrueHD, DTS-HD Master Audio, MPCM.

HDMI se v současnosti neustále vyvíjí, poslední verze 1.4 ze dne 28.5.2009 podporuje až rozlišení 4096×2160 @ 24 Hz, což je rozlišení digitálních kin. Toto rozhraní je jednoznačně nejlepší a pokud máte televizi s HDMI vstupem spolu se zařízením disponujícím HDMI výstupem, využijte toto.

Poznámka: V seznamu mohou některým z vás chybět další dva výstupy: kompozitní video a komponentní video. První jmenovaný je doménou starých grafických karet, na moderním HW jej nenaleznete a jeho použití je závislé na redukci (z S-Videa), která může/nemusí být dodána s vaším zařízením. Kompozitní video je nejméně kvalitním analogovým řešením, které nedoporučuji používat.

U komponentního videa se má situace naopak: opět použijete redukci z S-Video, narozdíl od řešení výše však docílíte nejkvalitnějšího analogového přenosu dat (i HD).